THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sousloví „česká funeral doomová scéna“ nepatří zrovna mezi ta nejužívanější. Jak by také mohlo, vždyť hudební seskupení spadající do zmíněného ranku by se klidně dala spočítat na prstech jedné jediné ruky. V tomto případě za vším stojí jistý Vlad, který pod hlavičkou MISTRESS OF THE DEAD stvořil za poslední tři roky neskutečných jedenáct demonahrávek (nějaká ta splitka nepočítaje), což je jistě úctyhodný výkon, který však z pochopitelných důvodů svádí k myšlenkám o převaze kvantity nad kvalitou. Nehodlám ale spekulovat, kromě demáče se vše vypovídajícím názvem „Martyrium“, je počin „Cryptic“ (který společně s nahrávkou „Buried“ vychází ve velice pěkném digipaku u Epidemie) teprve mým druhým setkáním s tímto jednočlenným projektem…
…a setkání je to poměrně příjemné (samozřejmě jen pokud jste fanoušky ESOTERIC). Skutečně se jedná o maximálně extrémně pojatou a stejně tak provedenou muziku s nelidským vokálem, jejímž jediným cílem je snaha srazit vás na kolena a hodně pomalu ničit. Prim zde samozřejmě hraje atmosféra, která se místy podobá prvním nahrávkám zmíněných britských mistrů, především pak určitým „ambientním“ pasážím známých z jejich desek. Muzika tedy nečerpá jen z dřevního doom metalu – struktura skladeb se vzhledem k cca čtvrthodinové délce každé z nich postupně proměňuje a je doplňována pestrou škálou hluků a zvuků, počítaje v to takové chuťovky, jako je burácení bouře, lomoz kostelního zvonu, různé „záhrobní“ sbory, apod. Výrazně zpestřujícím prvkem je pak v tomto případě třetí skladba „The Sadest Autumn“ s doprovodnými zvuky klavíru a varhan, jež dodávají atmosféře příjemnou melancholii a nahrávku dosti oživují. Jako bych poslouchal zcela jinou kapelu.
Bodové hodnocení je v tomto případě z pochopitelných důvodů poměrně ošemetné. Více než kdy jindy totiž závisí na aktuálním duševním rozpoložení, avšak po dostatečném množství poslechů mohu konstatovat: jakožto fanouška žánru mě toto album baví a určitě si jej budu pouštět i v budoucnu, nicméně až přílišná repetitivnost mu místy škodí a občas také dokáže nudit. Chápu, že tomuto se lze ve zmíněném hudebním ranku vyhnout jen s obtížemi, nicméně i to je uměním mistrů. Pokud bych však měl hodnotit jen snahu zajít do maximálního extrému, nemohl bych nahrávce vytknout zhola nic.
Skutečně extrémní funeral doom z ČR, v němž by mohli nalézt zalíbení např. fanoušci prvních desek ESOTERIC. Vy ostatní si raději běžte pustit slaďouše DRACONIAN.
6,5 / 10
Vlad Cristea Vales
- vše
1. Take Away
2. Grey Light Of The Sentenced
3. The Sadest Autumn
4. Cryptic
White Roses, White Coffin (demo) (2007)
Mistress Of The Dead / Funeral Of My Soul (split) (2007)
Cryptic (2006)
Buried (2006)
Weeping Silence Of The Dead (demo) (2006)
I Know Her Face From The Tombstone (demo) (2006)
Cryptic (demo) (2006)
Mistress Of The Dead / Quercus (split) (2006)
The River Of The Quiterest Death (demo) (2005)
The Blackened Cross (demo) (2005)
Sepulchral Grief (demo) (2005)
Martyrium (demo) (2005)
Dying Alone (demo) (2005)
Buried (demo) (2005)
Beneath Funeral Flowers (demo) (2005)
Warnings From Beyond (demo) (2004)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.